neděle 12. dubna 2015

Skleněný pokoj

Nedokážu uvěřit, že jsem knihu Skleněný pokoj anglického spisovatele Simona Mawera tak dlouho míjela. Když kniha v roce 2009 vyšla česky, jen jsem zaznamenala, že nějaký cizinec napsal o vile Tugendhat, ale to bylo všechno. To, že jde o výborný román, který byl navíc nominován na prestižní cenu The Man Brooker Prize, mě nějak minulo. Naštěstí se mi kniha nedávno připletla do cesty při mém nájezdu na knihkupectví a jsem moc ráda, že jsem si jí pořídila a přečetla. 


Román Skleněný pokoj je inspirovaný osudem prvních majitelů vily Tugendhat. Na pozadí příběhu jedné rodiny však můžeme pozorovat celé 20. století. Hlavními hrdiny jsou manželé Landauerovi, křesťansko-židovský pár. Jde o velice pokrokové lidi, kteří se rozhodnou nechat si postavit vilu, která by vyjadřovala i jejich životní styl a myšlení. Vilu zbavenou ornamentů, kudrlinek a věžiček. Vilu moderního člověka. Jak už je čtenáři jasné, idyla nevydrží dlouho, druhá světová válka už klepe na dveře. V roce 1939 Landauerovi vilu opustí a už zde nikdy nebudou bydlet. 

Pokud mě zaujme styl nějakého autora, většinou dokážu říci proč. U Skleněného pokoje jen vím, že jsem začala číst a kniha neskutečně rychle uplynula. Jak už mnoho z Vás zaznamenalo na mém Instagramu, knihu jsem s sebou tahala pár dní všude a 464 stran jsem přečetla jedním dechem. Sice jsem nedokázala najít jedinou postavu, se kterou bych se dokázala beze zbytku identifikovat a byla mi vyloženě sympatická, avšak právě detailní vykreslení jednotlivých postav činí román velice uvěřitelným a přirozeným. 

Kromě hlavních hrdinů stojí za zmínku i řidič Landauerových, pan Láník. Tento přizpůsobivý človíček je poněkud smutnou ukázkou reality našich dějin. V mládí pracuje jako řidič židovského průmyslníka, za války spravuje nacisty zabavenou vilu, při osvobození vítá Rudou armádu a nakonec se stane předsedou obvodního výboru KSČ. Smutné, jak je tento osud reálný. 

Velmi mě upoutalo, že knihu napsal cizinec. Československo a jeho vývoj dokázal autor velice dobře vystihnout, možná právě i díky nadhledu cizince. 

Z knihy jsem prostě nadšená. Poslední dobou jsem při výběru knihy vyloženě špatnou ruku neměla, právě proto jsem ještě více uchvácená. I v hromadě kvalitních děl, která jsem poslední dobou přečetla, je kniha Skleněný pokoj výjimečnou. Po státnicích určitě jedu na výlet do Brna, vilu prostě musím vidět naživo :)


2 komentáře: