Není co ztratit

Nenápadná obálka a silný příběh. Tak lehce by se dala shrnout kniha Není co ztratit od britské autorky Rowan Coleman.

Hlavní hrdinka Rose žije již mnoho let po boku svého násilnického manžela. Zpočátku jeho drobný psychický teror nevnímá. Touží po tom, aby o ni někdo stál, je šťastná, že si ji všimnul právě lékař, a nezpozoruje, že ji manžel postupnými kroky uzavírá do klece. Až časem si Rose uvědomí, že přemýšlí o tom, jak se tvářit či pohnout, aby se manžel nerozzuřil. Rose si naštěstí při jednom z útoků uvědomí, s jakým člověkem deset let žije, vezme dceru Maddie, pár věcí a uteče. V noci dojede do vzdálené malé vesnice, kde se ubytuje v prázdném penzionu. Časem ji přepadnou obavy, co bude v nové situaci dělat a zda náhodou neudělala svým útěkem chybu. Manžel ji mnoho let vštěpoval to, jak je slabá, neschopná a psychicky narušená. Rose v nové situaci začíná přemýšlet, zda neměl pravdu.

Němci

Němce od Jakuby Katalpy mám doma již od jejich vydání před třemi lety, avšak ne a ne se dostat k jejich přečtení. Přitom kniha pojednává o tématech, která mi přijdou zajímavá. Vyrovnání se s minulostí a vliv velkých historických událostí na životy jednotlivců - to jsou témata, která mne vždy zaujmou. 

Babička pozdravuje a omlouvá se

Na knihu Babička pozdravuje a omlouvá se od Fredrika Backmana jsem se neskutečně těšila. Z autorovy prvotiny Muž jménem Ove jsem byla velmi nadšená (recenze zde) a proto jsem knihu Babička pozdravuje a omlouvá se brala do ruky s velkým očekáváním. O to větší propadák to ale pro mě byl.

Ani později, ani jinde

Ke knize Ani později, ani jinde jsem přistupovala s určitou skepsí. Sice byla vydána nakladatelstvím Odeon, což by teoreticky mělo slibovat určitou kvalitu, ale přesto jsem od knihy neměla žádná očekávání. Navíc byla v akci za 99 korun, takže mi byla akorát tak podezřelá. Protože kniha, která se ocitne ve výprodeji, přeci nemůže být dobrá, že jo.

Jde o paralelní vyprávění jednoho dne dvou lidí žijících v současné Paříži. Mathilda je mladá vdova a matka tří dětí. Právě její životní situace jí ztěžovala najít si práci, pro žádného zaměstnavatele nebyla perspektivní. Nakonec dostala skvělou příležitost ve velké firmě a stala se zde velmi spolehlivým a úspěšným zaměstnancem. Z naprosto malicherného důvodu se však Mathildin nadřízený, se kterým dosud skvěle vycházela, rozhodne ji ničit a nenápadně šikanovat. Postupnými kroky ji odřízne od jejích úkolů a vybudované pozice ve firmě. Dříve veselá a vyrovnaná Mathilda je po několika měsících psychicky na konci sil.

Daniel Glattauer - Není zač

Že je Daniel Glattauer můj oblíbený spisovatel, jste si asi už všimli v recenzi na knihy Dobrý proti severáku a Každá sedmá vlna. Knihou Není zač mě však tento rakouský autor dostal ještě více. Lehkost psaní, ironický humor a příjemně plynoucí příběh – právě tuto skvělou kombinaci Není zač obsahuje.

Gerold je rozvedený žurnalista. Pracuje v novinách velkého obchodního řetězce, které se rozdávají zadarmo a podle toho vypadá i jejich úroveň. Ze svého manželství má Gerold pubertální dceru, která právě dosáhla stádia revolty proti matce a jejímu bohatému manželovi. Hlavní náplní Geroldova života je poflakování se v práci s jediným cílem – moci odcházet a přicházet tak, aby zbytek dne mohl zabít s dalšími štamgasty v hospodě U Zoltána. Stereotyp jeho života rozbije až bývalá přítelkyně Alice. Ta jednoho dne přijde za Geroldem s tím, že odjíždí na půl roku do Afriky a potřebuje, aby občas dohlédl na jejího syna Manuela. Gerold zprvu nechápe, proč by se měl starat o dítě ženy, kterou neviděl patnáct let. Pochopí ve chvíli, kdy mu Alice sdělí, že Manuel je i jeho syn.

Spočítej hvězdy

Dnes Vám chci představit knihu americké autorky Lois Lowryové Spočítej hvězdy. Díky ní jsem se dozvěděla o pro mě dosud neznámé epizodě druhé světové války, a to o Židech v Dánsku. Nejde však o nudný soubor faktů, ale o velice poutavě napsaný příběh. 

Kniha nás přivádí do Dánska roku 1943. Školačky Annemarie a Ellen jsou ještě malé na to, aby si uvědomovaly, že válka přináší i horší důsledky než chabé zásobování Kodaně či německé vojáky, kterých by se dle názoru dospělých měly bát. Jednoho dne se však rodiče Ellen dozvídají, že místní Židy čeká přesídlení. Jejich přátelé, rodiče Annemarie se rozhodnou jim pomoci a spolu s dalšími odbojáři se jim podaří dostat Židy na rybářských lodích do neutrálního Švédska. Tímto způsobem bylo zachráněno kolem 7000 Dánských Židů. Podle mne jde o neuvěřitelně vysoké číslo a troufám si říct, že leccos vypovídá i o charakteru a nasazení místních.

Skleněný pokoj

Nedokážu uvěřit, že jsem knihu Skleněný pokoj anglického spisovatele Simona Mawera tak dlouho míjela. Když kniha v roce 2009 vyšla česky, jen jsem zaznamenala, že nějaký cizinec napsal o vile Tugendhat, ale to bylo všechno. To, že jde o výborný román, který byl navíc nominován na prestižní cenu The Man Brooker Prize, mě nějak minulo. Naštěstí se mi kniha nedávno připletla do cesty při mém nájezdu na knihkupectví a jsem moc ráda, že jsem si jí pořídila a přečetla. 

Na první pohled - Grégoire Delacourt

Asi před měsícem jsem si v rámci svých čím dál častějších nájezdů na knihkupectví koupila i knihu Na první pohled francouzského spisovatele Grégoire Delacourta. Knihy většinou impulzivně nekupuji, snažím se udržet si přehled o tom, co právě vychází nebo co mělo kladné recenze na nejrůznějších internetových stránkách. U této knihy jsem však udělala výjimku. Zaujala mě její obálka i anotace. A taky byla v akci. Takže jsem si řekla, že pro jednou se při výběru knihy odvážu (ano, nákup knihy naslepo je fakt odvaz).

Jednoho večera zaklepe na dveře mladého hezkého automechanika Arthura americká herecká hvězda Scarlett Johanson. Zatímco on žije svůj obyčejný život vesnického automechanika, ona byla několikrát zvolena nejvíce sexy ženou planety. A přeci teď stojí unavená a rozcuchaná na prahu jeho malého domku. Příběh rozvíjí i jiná témata než je láska či krása ženy. Nevyhýbá se ani generačním otázkám či problematice zúžení chápání člověka jako pouhého objektu touhy.

Paměť mojí babičce

Musím se k něčemu přiznat – literární debut české autorky Petry Hůlové jsem četla teprve nedávno, ačkoliv kniha Paměť mojí babičce vyšla už před třinácti lety a ihned se stala literární událostí. To však není jediná věc, za kterou se v souvislosti s touto knihou stydím, nejhorší je totiž uvědomit si, že někdo debutoval tak výjimečným dílem a byl mladší, než jsem nyní já.

S elegancí ježka

Knihu S elegancí ježka francouzské spisovatelky Muriel Barberyové jsem začínala číst s jistou opatrností – spojení popisu knihy jako filosofického románu a zároveň bestselleru ve mně budilo rozpaky, obávala jsem se, do jaké laciné rádoby filosofie se pouštím. Opak však byl pravdou a kniha u mě dostála své výborné pověsti, po jejím přečtení naprosto chápu, proč se po svém vydání ihned stala bestsellerem, byla přeložena do mnoha jazyků a obdržela několik cen. S elegancí ježka je s lehkostí napsaná kniha, která je hluboká, pro mne zejména s ohledem na v knize časté myšlenky pomíjivosti a věčnosti, avšak zároveň přístupná pro každého.