Sítě

Po dlouhé době jsem se pustila do čtení knih českých autorů. Jako začátek jsem si vybrala poměrně novou knihu Sítě od Petry Dvořákové. Nemohla jsem udělat lepší volbu!

Sítě jsou knihou, která obsahuje tři zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jde o příběhy tří naprosto odlišných žen, které však jedno spojuje. A to jejich nízké sebevědomí, které je následně ovlivňuje v mezilidských vztazích.

Němci

Němce od Jakuby Katalpy mám doma již od jejich vydání před třemi lety, avšak ne a ne se dostat k jejich přečtení. Přitom kniha pojednává o tématech, která mi přijdou zajímavá. Vyrovnání se s minulostí a vliv velkých historických událostí na životy jednotlivců - to jsou témata, která mne vždy zaujmou. 

Hordubal - recenze audioknihy

Dosud jsem se ve světě audioknih zaměřovala pouze na severskou krimi. Rozhodla jsem se svůj repertoár v této oblasti rozšířit a šáhla jsem po audioknize Hordubal. Touto volbou jsem nakombinovala dva moje oblíbence - Karla Čapka jako spisovatele a Igora Bareše jako interpreta. A moje volba nemohla dopadnout špatně :)

Knižní tipy - současná česká literatura

Občas mě trochu zamrzí, jak opomíjená je současná česká literatura. Já se snažím nynější tvorbu sledovat a snad Vám jí i prostřednictvím svých článků postupně přiblížit. I tak si ale neodpustím otázku - proč současné české autory příliš nesledujeme? Ve škole jsme věnovali hodně času antice, ale současnost byl podle osnov maximálně Viewegh. Možná by udělali líp, kdyby nás o tuhle současnost radši ochudili. Jo, ještě jsme myslím zmínili Jáchyma Topola. Kde je ale Tučková, Soukupová, Ajvaz, Hájíček, Hůlová, Hakl? Nechci házet vinu na školu, ani většina knižních blogů se českým autorům příliš nevěnuje. A v médiích se objeví vítěz ankety Magnesia Litera, ale většina z nich si rychle odbude představení autora a dále v této souvislosti maximálně řeší, kdo bude slavnostní večer moderovat. 

Neříkám, že je v mých možnostech něco změnit. Ale prostřednictvím své rubriky Knižní povídání Vás chci mimo jiné i s mými oblíbenými díly současné české literatury seznámit.

Paměť mojí babičce

Musím se k něčemu přiznat – literární debut české autorky Petry Hůlové jsem četla teprve nedávno, ačkoliv kniha Paměť mojí babičce vyšla už před třinácti lety a ihned se stala literární událostí. To však není jediná věc, za kterou se v souvislosti s touto knihou stydím, nejhorší je totiž uvědomit si, že někdo debutoval tak výjimečným dílem a byl mladší, než jsem nyní já.

Poslední aristokratka

POSLEDNÍ ARISTOKRATKA

Hledala jsem nenáročnou a oddechovou knihu, kterou bych mohla číst během zkouškového období a narazila jsem na Poslední aristokratku od Evžena Bočka. Zpočátku jsem se dobře bavila, avšak postupem času mi začal vadit místy až nucený humor, neustálé rádoby vtipné vysvětlování situací v závorkách, jistá předvídatelnost příchodu dalšího vtipu a dovedení nadějně vymyšlených situací do zbytečných absurdit. Na knize se však jistě pozitivně podepsala mnoholetá zkušenost autora jako kastelána zámku.