Před několika měsíci jsem od populární britské autorky
Rowan Coleman četla knihu Není co ztratit (recenzi naleznete zde). Vzhledem
k tomu, že jsem z té knihy byla nadšená a považuji ji za prototyp
dokonalé oddechovky, která potěší i náročnějšího čtenáře, byla jsem nadšená ze
zprávy, že od Coleman vyjde další kniha. Na titul Matkou ze dne na den jsem se
těšila a měla jsem od něj obrovská očekávání.
Hlavní hrdinka Sophie je úspěšná v práci a poněkud
nemotorná a nezkušená ve vztazích. Ač je objektivně velice zajímavá a krásná
žena, vůbec si to neuvědomuje a mezi muži se pohybuje jako slon
v porcelánu. Jediným jejím cílem je vyhrát nevyřčený souboj se stejně
cílevědomou kolegyní a dosáhnout povýšení, které může získat jen jedna
z nich. Sophiin život však náhle získá jiný směr. Jednoho dne ji navštíví
sociální pracovnice s tím, že Sophiina kamarádka Carrie zemřela a
zanechala po sobě dvě malé dcery. Jejich poručnicí se má dle dávného slibu stát
právě Sophie.
Sophie se po prvotním zmatku rozhodne o děti starat,
avšak jen do doby, než se podaří kontaktovat jejich otce, který má údajně žít v Jižní
Americe.
Kniha je velice dobře napsaná, avšak musím se přiznat, že
jsem čekala trochu více. V knize se totiž podle mého názoru nestane nic
překvapivého a místy sklouzává až k šablonovitosti. Kariéristka, která
nemá skutečné přátele a neumí se starat o děti, citově a umělecky založená
Carrie, pro kterou byly nejdůležitější děti a láska, anonymita velkoměsta atd.
Neříkám, že na světě nejsou snaživé kariéristky a že velkoměsto není anonymní,
jen jsem od autorky skvělého knihy Není co ztratit čekala propracovanější a
hlubší dílo. Zajímavý nápad situace ženy, která je téměř proti své vůli vržena
do nového a náročného života, šlo jistě uchopit o trochu lépe.
Postavy byly i v knize Matkou ze dne na den zajímavě
vykresleny a jednotlivé situace či vnitřní monology jsem autorce opět věřila.
Jen jsem čekala daleko hlubší a zajímavější hrdiny, místy mi přišli až zbytečně
ploší.
Nenechte se však zmást mojí ne až tak nadšenou recenzí.
Kniha je to skvělá, jen jsem asi měla až moc velká očekávání a na recenzi se to
podepsalo. V kategorii oddechovka jde stále o velice dobrou a nadprůměrnou
knihu. Pokud ale váháte, čím od Coleman začít, přeci jen bych hlasovala pro
Není co ztratit.
Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi. Názory dalších čtenářů na tuto knihu si můžete přečíst zde.
Jsem na knihu moc zvědavá, dostala jsem ji teď jako recenzní výtisk. Zatím jsem autorku nečetla a podle komentářů a recenzí jsem tedy s očekáváním pro jistotu opatrnější.
OdpovědětVymazatKdyž začneš touhle knihou, tak budeš myslím spokojená. Jen jsem nečekala po přečtení Není co ztratit, že půjde o klasickou oddechovku, předchozí kniha měla větší přesah. Ale rozhodně to nebylo zklamání :)
VymazatTahle kniha mě až tak nezaujala a podle recenzí zatím spíš směřuju k tomu, že si ji nepřečtu . i když je fakt, že pár blogerek mě trochu nahlodalo :D Není to úplně můj oblíbený žánr a taky moc nemusím šablonovité příběhy, takže se trochu obávám, že tato kniha by nebyla úplně to pravé ořechové.
OdpovědětVymazatZkus Není co ztratit, to mne zaujalo více. Já se teď chystám koupit Knihu vzpomínek, což je autorčina první kniha a je prý skvělá.
VymazatTak přesně tohle jsem potřebovala :) Na Colemanovou se rozhodně brzy chystám a Ty jsi právě rozsekla, do čeho se pustím jako první :)
OdpovědětVymazatMěj se krásně, těším se na další články!
To mám radost, že jsem ti pomohla :) Budu se těšit na tvé čtenářské dojmy z Colemanové
Vymazat