středa 23. března 2016

Matkou ze dne na den



Před několika měsíci jsem od populární britské autorky Rowan Coleman četla knihu Není co ztratit (recenzi naleznete zde). Vzhledem k tomu, že jsem z té knihy byla nadšená a považuji ji za prototyp dokonalé oddechovky, která potěší i náročnějšího čtenáře, byla jsem nadšená ze zprávy, že od Coleman vyjde další kniha. Na titul Matkou ze dne na den jsem se těšila a měla jsem od něj obrovská očekávání.


Hlavní hrdinka Sophie je úspěšná v práci a poněkud nemotorná a nezkušená ve vztazích. Ač je objektivně velice zajímavá a krásná žena, vůbec si to neuvědomuje a mezi muži se pohybuje jako slon v porcelánu. Jediným jejím cílem je vyhrát nevyřčený souboj se stejně cílevědomou kolegyní a dosáhnout povýšení, které může získat jen jedna z nich. Sophiin život však náhle získá jiný směr. Jednoho dne ji navštíví sociální pracovnice s tím, že Sophiina kamarádka Carrie zemřela a zanechala po sobě dvě malé dcery. Jejich poručnicí se má dle dávného slibu stát právě Sophie.

Sophie se po prvotním zmatku rozhodne o děti starat, avšak jen do doby, než se podaří kontaktovat jejich otce, který má údajně žít v Jižní Americe.



Kniha je velice dobře napsaná, avšak musím se přiznat, že jsem čekala trochu více. V knize se totiž podle mého názoru nestane nic překvapivého a místy sklouzává až k šablonovitosti. Kariéristka, která nemá skutečné přátele a neumí se starat o děti, citově a umělecky založená Carrie, pro kterou byly nejdůležitější děti a láska, anonymita velkoměsta atd. Neříkám, že na světě nejsou snaživé kariéristky a že velkoměsto není anonymní, jen jsem od autorky skvělého knihy Není co ztratit čekala propracovanější a hlubší dílo. Zajímavý nápad situace ženy, která je téměř proti své vůli vržena do nového a náročného života, šlo jistě uchopit o trochu lépe.

Postavy byly i v knize Matkou ze dne na den zajímavě vykresleny a jednotlivé situace či vnitřní monology jsem autorce opět věřila. Jen jsem čekala daleko hlubší a zajímavější hrdiny, místy mi přišli až zbytečně ploší.


Nenechte se však zmást mojí ne až tak nadšenou recenzí. Kniha je to skvělá, jen jsem asi měla až moc velká očekávání a na recenzi se to podepsalo. V kategorii oddechovka jde stále o velice dobrou a nadprůměrnou knihu. Pokud ale váháte, čím od Coleman začít, přeci jen bych hlasovala pro Není co ztratit. 


Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi. Názory dalších čtenářů na tuto knihu si můžete přečíst zde.


6 komentářů:

  1. Jsem na knihu moc zvědavá, dostala jsem ji teď jako recenzní výtisk. Zatím jsem autorku nečetla a podle komentářů a recenzí jsem tedy s očekáváním pro jistotu opatrnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když začneš touhle knihou, tak budeš myslím spokojená. Jen jsem nečekala po přečtení Není co ztratit, že půjde o klasickou oddechovku, předchozí kniha měla větší přesah. Ale rozhodně to nebylo zklamání :)

      Vymazat
  2. Tahle kniha mě až tak nezaujala a podle recenzí zatím spíš směřuju k tomu, že si ji nepřečtu . i když je fakt, že pár blogerek mě trochu nahlodalo :D Není to úplně můj oblíbený žánr a taky moc nemusím šablonovité příběhy, takže se trochu obávám, že tato kniha by nebyla úplně to pravé ořechové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus Není co ztratit, to mne zaujalo více. Já se teď chystám koupit Knihu vzpomínek, což je autorčina první kniha a je prý skvělá.

      Vymazat
  3. Tak přesně tohle jsem potřebovala :) Na Colemanovou se rozhodně brzy chystám a Ty jsi právě rozsekla, do čeho se pustím jako první :)
    Měj se krásně, těším se na další články!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost, že jsem ti pomohla :) Budu se těšit na tvé čtenářské dojmy z Colemanové

      Vymazat