neděle 14. června 2015

Jak si vybírám knihy a píši recenze


Rozhodla jsem se pustit Vás pod mojí blogovou pokličku. Umožnit Vám nahlédnout do mého procesu psaní recenzí a taky Vám ukázat, proč mám stále co číst. Nejde o žádný návod pro ostatní recenzenty či předvedení nejlepšího postupu. Spíše Vám chci ukázat, jak píši a jak si vybírám knihy.


1. Výběr knihy

Způsobů, jak si vyberu knížku ke čtení je spoustu. Téměř nevyčerpatelným zdrojem je knihovna mojí mamky. V domě mých rodičů je totiž ještě jedna lepší místnost než můj pokoj, a to je knihovna. Ano, speciální pokoj pro knihy, sen snad každého knihomola. Pokoj obehnaný regály plnými knih, z nich jsem většinu ještě nečetla. Jako dítě jsem vydržela sedět tam, brát si jednotlivé knihy z polic a prohlížet si je. No, jako dítě.... vlastně to dělám dodnes. I když mám spoustu knih vlastních, knihovna u rodičů je prostě kouzelné místo. 

Sama vlastním velké množství knih, navíc jsem ještě desítky z nich nepřečetla. Znáte to - jdete do knihkupectví koupit dárek pro kamarádku a spolu s ním si pak odnesete i pět kousků pro sebe. Pak jdete náhodou kolem antikvariátu, kde je vše za pět korun, takže nepřemýšlíte nad každou knihou, jestli si jí koupit či ne a prostě berete. Instinkt lovce v té chvíli nepřemýšlí nad tím, jak tu hromadu pak ve třicetistupňovém vedru povezete přes půl Prahy (když už navíc máte v kabelce čtyři knihy ze školní knihovny k diplomce).



A jak se o knihách, které bych chtěla dozvídám? Zdrojů mám opravdu hodně. Sleduji spoustu knižních blogerů. Svá oblíbená nakladatelství pronásleduji na Facebooku, Twitteru, Instagramu, čtu jejich ediční plány. Na Instagramu jsem si oblíbila hashtagy jako copravectu nebo kniha. V časopisech, které si kupuji samozřejmě čtu i recenze. Občas si v knihkupectvích beru reklamní časopisy jako Neoluxor živě nebo Knižní novinky. Na Facebooku sleduji skupiny, které se zabývají literaturou, asi nejznámější je ta s názvem Co čteme. Vzhledem k tomuto rozsahu se mi téměř nemůže stát, že bych neměla co číst nebo šla do knihkupectví, bloumala tam a odešla z prázdnou. Mám spíše opačný problém.

2. Četba

Když už se nějaké knize z velké fronty k přečtení podaří probojovat se do čelních pozic a začnu ji číst, je na mě poznat, že jsem bloger. Dříve jsem knihu prostě vzala, přečetla, vzala jinou. Teď si dělám poznámky, občas sebou tahám foťák - co kdyby náhodou jsem skončila znenadání v kavárně a mohla tam vyfotit knihu v jiném prostředí. Smůla je, že většinou tyhle nenadálé akce přicházejí ve dnech, kdy si nechám foťák doma. 

Blogovat o knihách má jednu velkou výhodu, začnete o nich více přemýšlet. Vzhledem k tomu, že chcete následně předat čtenáři svůj pocit a zkoumáte klady a zápory dané knihy, vede Vás tato skutečnost k daleko většímu prožitku.



3. Psaní recenze

Vlastní článek píši několik dní. Prvně si napíšu jakousi kostru, tedy základ, který chci v článku mít a který mi přijde stěžejní. V průběhu přemýšlení o recenzi a jejím obsahu fotím. Nejhorší jsou situace, kdy chcete vydat článek, nemáte k němu fotky a je zrovna dva dny pošmourno nebo prší, takže nemáte pořádné světlo. Blogování mě vlastně naučilo ještě jedné věci - jakmile je venku hezky a jsem zrovna doma, vybíhám s náručí plnou knih k recenzi ven a fotím do zásoby. Následně fotky lehce upravím, oblíbila jsem si Picmonkey. Pokud tuto stránku neznáte a jste líní jako já trávit upravováním fotek moc času, určitě na Picmonkey mrkněte.

Následně se vrhám na dopsání článku, většinou s odstupem alespoň jednoho dne po napsání kostry. Chci totiž od původního textu získat odstup. S ním totiž vidím chyby, které jsem při psaní neviděla a taky mám jiný pohled na jednotlivé formulace. Polovinu článku tedy vymažu a přepíšu, něco přidám a doplním jej fotkami. Ani teď však nepřichází moment vydání článku, ten vyjde nejdříve následující den. A to opět kvůli zmíněnému odstupu. Článek totiž znovu čtu, opět pár věcí opravím a až v této chvíli jej publikuji. Následuje netrpělivé čekání na Vaše reakce, které mě dále posunují a velmi si jich vážím. Děláte mi radost :)


8 komentářů:

  1. Smím se zeptat, jaká jsou Vaše oblíbená nakladatelství? :-) děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těch je :) nejvíce knih mam asi z produkce Hostu, Arga a Knižního klubu. Pak je to Paseka, Mladá fronta, Motto, Domino, Kniha Zlín, Torst. Určitě jsem ale na nějaké zapomněla :)

      Vymazat
  2. Pěkný článek. :) Souhlasím s tím, že jako bloger se můj přístup ke čtení také lehce změnil - přemýšlím dopředu, občas nějaká ta poznámka, více zjišťování info o daném autorovi... Akorát nefotím, neumím to, i když se k tomu snad jednou dostanu. Článek s fotkami přeci jen vypadá lépe. :)
    http://hrbitov-meho-ja.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fotek se rozhodně neboj. Já taky začínám, ještě pořádně nevím jak co dát k sobě, aby to na fotce vypadalo dobře, ale dělám to s nadšením a o to jde :) postupem času se ti něco povede a články rozhodně vypadají lépe

      Vymazat
  3. Ahoj já první procházím internetové knihkupectví a čtu si obsahy knih. Koukám taky na to jestli jsou to novinky. Ráda čtu novinky, ale samozřejmě i koukám na kvalitu aby to nebyla kravina. Kdy přijdu do Luxoru nebo kamkoliv jinam tak jsem tam schopna strávit hodinu a pročítám jednotlivé obsahy knih :)

    http://www.lifestylebyilu.cz/2015/06/givwaway-rozdavam-kosmetiku-belcura.html?m=1

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prohlížet si knihy v knihkupectví, i v tom internetovém, by mě zruinovalo :) neudržela bych se a prohlížení by skončilo velkým nákupem

      Vymazat
  4. A umíte si představit, kolik toho tahám domů já, když pracuji v knihovně? :-)
    Moc hezký blog a tento článek obzvlášť! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky ;)
      No pracovat v knihovně nebo v knihkupectví by mě asi zničilo :)

      Vymazat