neděle 8. března 2015

Knihy, které si chci podruhé přečíst

Je ještě jedna kategorie knih, která stojí výše než skvělá kniha – a to kniha, kterou má člověk chuť po dočtení začít číst znovu. Kniha, u které je mu líto, že už končí, chce s ní dál žít. Jistě ten pocit znáte – knihu dočtete, založíte zpět do poličky a říkáte si, že se k ní brzy vrátíte. Jenže máte ještě spoustu knih, které jste nečetli vůbec, a proto se již ke druhému čtení málokdy dostanete. 
Rozhodla jsem se, že se ke svým „srdcovkám“ vrátím a přestanu je odsouvat na úkor knih ještě nepřečtených. Moje nej jsou tyto:

Zločin a trest – pro někoho povinná četba, pro mne dokonalá kniha, na které jsem si zamilovala zejména propracovanou psychologii hlavního hrdiny Raskolnikova. Obecně mám ráda ruské klasiky a kniha Zločin a trest je z nich rozhodně mou nejoblíbenější. Ač jde o knihu poměrně rozsáhlou, vzpomínám si, že jsem se do ní před lety naprosto ponořila a přečetla jí asi za tři dny.
Sníh -  moje první knižní setkání s tureckým nositelem Nobelovy ceny Orhanem Pamukem, ze kterého se stala další srdeční záležitost. Zvláštní poetika, střet kultur a filozofický nádech, který však knihu nečiní nesrozumitelnou či obtížně čitelnou jako hlavní důvody, proč má tato kniha v mé knihovně výsadní postavení a již jsem se do druhého čtení s chutí pustila.



Jméno růžekdyž někdo o této knize prohlásí, že jde o historickou detektivku, mám střídavé stavy mdlob, rozhořčení a lítosti nad tím, jak někdo může chápat literaturu tak povrchně. Výborně napsaný postmoderní román, který jeho autor v roce 2013 zrevidoval a následně vyšlo upravené dílo i v českém překladu.


romány Milana Kundery – zde se nemohu rozhodnout, které dílo je mé nejoblíbenější. Ať už jde o Žert, Nesnesitelnou lehkost bytí či Nesmrtelnost, ke každé knize mám pouto a nedovedu si vybrat jednu. Lehkost a samozřejmost, která čiší z děl Milana Kundery, mě nepřestane fascinovat.





Co Vy a čtení jedné knihy více než jednou? A jak se Vám líbí můj výběr?


8 komentářů:

  1. Taky jsem si nedávno založila blog, ale orientuju se víc na scifi a fantasy. Každopádně mě tvůj blog zaujal :) Ke klasice nebo normální beletrii jsem si zatím moc cestu nenašla, jak čtu tu fantastiku, tak mi potom ostatní knihy přijdou strašně nudné. Ale říkám si že je to škoda, takže uvítám nadšené recenze na tenhle typ literatury, které mě třeba nakopnou k přečtení :) Ale už teď vím, ke kterým autorům si cestu rozhodně nenajdu. Na druhou stranu několik těch klasických děl jsem na střední taky četla a něco se mi líbilo. Oblíbila jsem si třeba Márqueze, i když zatím jsem od něj četla méně známé tituly, takové tenké knížečky. Třeba Kunderu ráda nemám, četla jsem od něj Směšné lásky, sice se to četlo dobře a rychle, ale přišlo mi to o ničem, nic mi to nedalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě blog zaujal :) rozhodně se do klasiky nenuť, ono to přijde samo, já střídám žánry podle nálady, někdy je chuť na detektivku, jindy oddechovou povídku. Od Marqueze jsem zatím četla Sto roků samoty a rozhodně to můžu doporučit

      Vymazat
  2. Tak až na ten Sníh mám všechny na seznamu "to read". Dostojevský mě ještě trochu děsí, ale beru jako dobré znamení, že si chceš všechny tyhle knížky přečíst ještě jednou, takže to za to musí stát :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Dostojevského jsem trochu na rozpacích, ze Zločinu a trestu jsem byla unešená, z Idiota a Bratrů Karamazových už tolik ne.

      Vymazat
  3. Sneh si chcem precitat! Od Dostojevskeho som citala Idiota a nebola som schopna to ani precitat. S Rusmi si jednoducho nerozumiem. Ale Meno ruze sa mi velmi pacilo a Kundera tiez, aj ked od neho som zatial citala len Neznesitelnu lahkost bytia. Inak, mas pekny blog :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu, ráda bych do budoucna ještě přidávala fotky :) Sníh už podruhé čtu a zase jsem z té knihy vedle. Pokud by ses chtěla k ruské literatuře vrátit, opravdu doporučuji Zločin a trest, u Idiota jsem totiž taky trpěla a Zločin a trest mě chytil.

      Vymazat
  4. To je zajímavé téma. Vždycky jsem byl spíš pomalejší čtenář ale, přesto jsem něco četl dvakrát i vícekrát. Byla to třeba verneovka Matyáš Sandorf nebo Fischlovy Dvorní šašci, ale hlavně nepřekonatelná trilogie Věčně zpívají lesy - Vane vítr z hor - Není jiné cesty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak za opakované čtení máš můj obdiv. Už jsem se sice pustila do některých knih podruhé a i to je pro mě docela těžké, vždy se při dočtení nějaké knihy těším na tu další. Ale asi se postupně měním, už jsem přečetla podruhé výše uvedený Sníh a byla jsem nadšená, člověk napodruhé vnímá knihu trochu jinak

      Vymazat