pondělí 4. dubna 2016

Jsou světla, která nevidíme



Werner je velice inteligentní dítě. Jenže bohužel vyrůstá ve 30. letech 20. století se svojí sestrou v sirotčinci v německém hornickém městě. Pravděpodobně ho bude čekat budoucnost v manuálního pracovníka v dole, i když jde o mimořádně zvídavého a inteligentního chlapce. Wernerův život se však znenadání změní. Podaří se mu dostat na elitní školu pro Hitlerjugend. Když po několika letech nastoupí do Wehrmachtu, stane se odborníkem na vyhledávání radiových vysílaček odbojářů po celé Evropě.

Marie-Laure už jako dítě oslepne. Se svým otcem, klíčníkem v muzeu, žije v Paříži. Díky otcově lásce i díky jeho práci má Marie-Laure velmi podnětné a krásné dětství. Vzhledem k tomu, že však vypuká válka a Němci obsazují Francii, odchází s otcem z Paříže do malého města. V tu chvíli dívka vůbec netuší, že odchod z domova není tou nejtěžší zkouškou v jejím životě.


Čtenář od začátku tuší, že dva hlavní hrdinové nejsou v knize jenom tak a že životy Wernera a Marie-Laure se jednoho dne protnou. Nečekejte však romanci. Jsem ráda, že do ničeho takového autor nesklouzl a příběh si zachoval nekýčovitou úroveň. 

Osudy obou hlavních hrdinů mi přišly naprosto fascinující. Jak Marie-Laure, tak Werner měli velmi těžké dětství a do jejích už tak náročného života zasáhla válka.

Na to, že měla kniha přes 500 stran, jsem byla překvapená, jak rychle jsem ji měla přečtenou. I když je to hlavně tím, že každá kapitola začíná na nové straně. Tím čtenář vlastně získá pocit, jak se kniha rychle čte, avšak jde pouze o obracení často jen zpola potištěných stran.

Hlavně druhá polovina knihy mi přišla dobře napsaná. I když to je i trochu ten zádrhel – první polovinu knihy jsem jen četla a říkala si, co na té knize všichni mají. Jako ano, četlo se mi to dobře od začátku. Jen ten efekt spadlé brady ne a ne přijít. V druhé polovině mne kniha docela vzala a velmi mě bavila.



Dlouho jsem přemýšlela, co téhle knize chybí k dokonalosti. Vím, že spoustu čtenářů Jsou světla, která nevidíme, miluje, navíc jde o knihu, která získala Pulitzerovu cenu. Mne však k naprosté dokonalosti špetka chyběla. Obávám se, že největším zádrhelem knihy jsou již zmíněné krátké kapitoly. Tím, že dochází k častému střídání vypravěčů i časových rovin, ztratí kniha spád. Právě druhá polovina, ze které jsem byla více nadšená, má kapitoly delší a méně skáče z místa na místo. Díky tomu mne dokázala k sobě více připoutat a zaujmout.


I přes výše zmíněný nedostatek mne kniha chytla. Jestli váháte, zda do ní jít či ne, rozhodně doporučuji. Jen mějte menší očekávání, než já. Čekala jsem knihu, která mne odrovná a přišla „pouze“ dobrá kniha. 


Děkuji knihkupectví Martinus za poskytnutí knihy k recenzi. 


10 komentářů:

  1. Jo očekávání je největší zabiják bestsellerů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle věta by se měla tesat. Naprostá pravda

      Vymazat
    2. Naprostý souhlas...a platí to nejen o knihách. Třeba filmy jsou na to stejně :-)

      Vymazat
  2. Já si tuto knihu už delší dobu chci pořídit, ale ještě jsem se nedostala ke koupi. Moc se na ni těším a snad mě nezklame. Doufám, že ty krátké kapitoly nebudou pro mě hrozné. Knížku jsem ještě nedržela v ruce a tak nevím jak krátké jsou a jen doufám, že nejsou tak krátké třeba jen na dvě stránky. :)
    Reading With Lucy/Cooking With Lucy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé i takhle krátké jsou, většinou je to dva a půl/tři a půl. Postupem knihy jsou myslím delší a vyprávění plynulejší. Není to ale nic hrozného a i přes tenhle nedostatek, který ani mnoho čtenářů za nedostatek nepovažuje, jde o knihu, kterou můžu s klidným srdcem doporučit

      Vymazat
  3. Knížku mám doma, ale zatím jsem neměla odvahu se do ní pustit. Bojím se, abych nebyla zklamaná. Je to totiž přesně tak, jak píše Basterka. Takže čekám, až trochu přejdou ta očekávání a potom se do ní pustím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejlepší přístup. Kniha je to skvělá a když nebudeš čekat, že půjde o nejlepší knihu v tvém životě, rozhodně nebudeš zklamaná, spíše pozitivně překvapená

      Vymazat
  4. Na knížku se sama nesmírně těším. Chystám si na Doerrovu další knihu Zeď vzpomínek :)
    Povedená recenze jako vždy.
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Hanko :) Kolem Zdi vzpomínek pořád chodím v knihkupectví a pořád se ovládám. Je mi ale jasné, že dříve či později si ji pořídím

      Vymazat
  5. Já ji taky dočetla, napsala rezenzi a na mém blogu o ni čtenáři soutěží...o novou, t svoji si nechám :-)
    Giveaway

    OdpovědětVymazat