Není co ztratit

Nenápadná obálka a silný příběh. Tak lehce by se dala shrnout kniha Není co ztratit od britské autorky Rowan Coleman.

Hlavní hrdinka Rose žije již mnoho let po boku svého násilnického manžela. Zpočátku jeho drobný psychický teror nevnímá. Touží po tom, aby o ni někdo stál, je šťastná, že si ji všimnul právě lékař, a nezpozoruje, že ji manžel postupnými kroky uzavírá do klece. Až časem si Rose uvědomí, že přemýšlí o tom, jak se tvářit či pohnout, aby se manžel nerozzuřil. Rose si naštěstí při jednom z útoků uvědomí, s jakým člověkem deset let žije, vezme dceru Maddie, pár věcí a uteče. V noci dojede do vzdálené malé vesnice, kde se ubytuje v prázdném penzionu. Časem ji přepadnou obavy, co bude v nové situaci dělat a zda náhodou neudělala svým útěkem chybu. Manžel ji mnoho let vštěpoval to, jak je slabá, neschopná a psychicky narušená. Rose v nové situaci začíná přemýšlet, zda neměl pravdu.

Rose občas působí hodně naivním dojmem. Někdy bych jí za její nejistotu ohledně mezilidských vztahů praštila. Naprosto jasné náznaky, například náklonnosti stran nových lidí nedokáže rozpoznat, citově je velmi nevyzrálá. Na druhou stranu je Rosino tápání pochopitelné, vzhledem k tomu, v jakém prostředí vyrostla a jakým psychickým i fyzickým týráním ze strany manžela si prošla.

Rose, její dcera Maddie i ostatní hrdinové jsou skvěle vykresleni. Všechny postavy a situace (kromě konce) jsem autorce věřila, což se mi často nestává.

Vadily mi vlastně jenom dvě věci, navíc v celku banality. Některé myšlenky a vnitřní monology Rose na začátku knihy se až zbytečně často opakovaly. Já chápu, že odejít po deseti letech prakticky z vězení vytvořeného krutým manželem, není zrovna pohoda, ale když už Rose přemýšlela nad stejnou věcí poněkolikáté, nejradši bych na ni křičela: „Tak už se sakra rozhoupej!“ Druhou výtkou je konec. Nechci Vám nic prozradit, protože byste o hodně přišli, takže jen naznačím, že konec mi k celkové atmosféře knihy přišel poněkud nesourodý.

Kniha Není co ztratit je dokonalé odpočinkové čtení. V nakladatelství Domino vyšlo toto dílo v edici s poněkud krkolomným názvem „Inteligentní romány pro inteligentní ženy“, avšak právě takovým je. Pokud nemáte zrovna náladu přemýšlet nad nějakým hlubokým filozofickým dílem, ale necítíte se ani na přeslazenou romanťárnu, Není co ztratit je volba pro Vás.

Není co ztratit není první knihou Rowan Coleman. Ve stejné edici vyšlo česky ještě dílo Kniha vzpomínek, na které jsem slyšela také mnoho pozitivních reakcí. Po přečtení Není co ztratit vím, že si Knihu vzpomínek brzy pořídím.

Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí knihy k recenzi. Názory ostatních čtenářů na knihu a mnoho dalšího o knize si můžete přečíst zde.