Babička pozdravuje a omlouvá se

Na knihu Babička pozdravuje a omlouvá se od Fredrika Backmana jsem se neskutečně těšila. Z autorovy prvotiny Muž jménem Ove jsem byla velmi nadšená (recenze zde) a proto jsem knihu Babička pozdravuje a omlouvá se brala do ruky s velkým očekáváním. O to větší propadák to ale pro mě byl.

Hlavní hrdinkou románu je sedmiletá Elsa. Je velice inteligentní, svoje okolí stále o něčem poučuje a ve škole nemá žádné kamarády, ba právě naopak - spolužáci ji šikanují. Elsinou nejlepší kamarádkou je její babička, poněkud potrhlá a svérázná dáma. Elsa spolu s matkou, babičkou a pár dalšími rodinami bydlí v bytovém domě, jehož řád se snaží udržet poněkud nesnesitelná a puntičkářská sousedka Britt-Marie. Právě okolo Elsy, babičky a obyvatel domu se točí hlavní linie románu. Příběh je často přerušován vyprávěním z pohádkové říše Miamas, což je svět, který vymyslela Elsina babička.

Babička pověří Elsu doručením dopisu, ve kterém se jeho adresátovi omlouvá a pozdravuje ho. U jednoho dopisu však babička nezůstane a Elsa tak prostřednictvím doručování dalších zjistí mnoho informací nejen o své babičce, ale i o obyvatelích domu, kde bydlí.

Kdyby knihu napsal někdo jiný, než autor mého oblíbeného románu Muž jménem Ove, asi bych knihu odložila. První třetinu knihy jsem vyloženě protrpěla. Pak následovalo asi sto padesát stran zábavy zakončených hromadou neuvěřitelných klišé. Pro někoho mohl být příběh dojemný, pro mě však byl šťastný konec knihy velmi nucený, nepravděpodobný a hodný spíše laciného amerického filmu. Zatímco na začátku knihy Vám přijde polovina sousedů nesnesitelných a druhá polovina divných, kniha končí společnou oslavou Vánoc. Všichni ti nesnesitelní puntičkáři či hluční alkoholici se pod vlivem událostí změní, čtenář jejich předchozí počínání postupem času pochopí a v domě asi budou všichni žít šťastně až do smrti.

Dalším utrpením byly pasáže z pohádkového světa Miamas. Zpočátku jsem vůbec nechápala, proč v knize jsou. Je to sice od babičky hezké, že si dá tu práci a vymyslí pro svoji vnučku naprosto nový svět, ale proč mi o něm cpe autor nekonečné pasáže do této knihy? Ke konci příběhu se čtenář sice dozví, že svět Miamas má hlubší souvislost než zabavení vnučky, ale i tak mi tyto pasáže přijdou nadbytečné a rušivé.

Babička pozdravuje a omlouvá se je velice nesourodá, nekompaktní kniha. Zábavnou prostřední část knihy ruší spousta balastu. Odbočky do pohádkové říše, pomalý a nudný začátek, nucený až trapně přešťastný konec, to jsou věci, které nemohu odpustit ani autorovi mé milované knihy Muž jménem Ove. Na druhou stranu musím uznat, že jsem se v prostřední části knihy velice bavila a kdyby tímto způsobem byla napsána celá kniha, skákala bych nad ní radostí. Dobrých sto padesát stran však moje hodnocení této knihy už nezachrání.