úterý 28. června 2016

Čas žen



Mým dlouhodobě nejoblíbenějším tématem či linií, kterou ráda sleduji, je příběh běžného člověka na pozadí těžkého či zajímavého období dějin. Stejným případem je i kniha Čas žen ruské autorky Jeleny Čižovové.

Většina příběhu se odehrává v Leningradě v 50. letech, a to v malém komunálním bytě. Při tehdejší sociální situaci bylo pro většinu lidí úspěchem, když nemuseli bydlet na ubytovně podniku, ve kterém pracovali, ale že jim byl přidělen pokoj v komunálním, tedy sdíleném bytě. Stejné štěstí potká i svobodnou matku Toňku. Podnik ji přidělil pokoj v komunálce, kde žijí i tři důchodkyně – Glikerie, Ariadna a Jevdokie. Každá ze tří starších žen pochází z naprosto odlišného sociálního prostředí, ale současná situace je přivedla do jednoho bytu.

Nejlepší knihy roku 2015 / 1. část

Přečteno za květen 2016

úterý 21. června 2016

Sojčák



Nečtu komiksy. Vůbec. Ale když jsem poprvé viděla knihu Sojčák, věděla jsem, že ji musím mít. Tohle je totiž něco víc, než komiks.

Čekala jsem krásné ilustrace. Ale přišlo ještě něco navíc. Příběh ptáčka Sojčáka, který se svoji maminkou žije ve velkém domě, izolovaný od světa. Příběh, který ve mne zanechal velký dojem a nečekaně i spoustu emocí. 

neděle 19. června 2016

Vypravěčka



U některých knih přemýšlím, že bych zrušila své hodnocení na škále jedna až pět hvězdiček, protože jde o knihy tak skvělé a výjimečné, že jim nutně potřebuji dát hvězdiček šest. Stejným případem je i Vypravěčka.

Vůbec nechápu, že jsem se k této knize dostala až teď. Zatímco se všichni nad Vypravěčkou rozplývali asi před rokem a půl, já jí míjela. Po jejím přečtení však mám však pocit, že nutně potřebuji všechny knihy od Jodi Picoult.

neděle 12. června 2016

Knižní přírůstky květen 2016

Knižní přírůstky duben 2016

čtvrtek 26. května 2016

Jestli chceš


Musím se přiznat, že autorku Helle Helle jsem prvně zaznamenala díky jejímu jménu. Naštěstí jsem nezůstala jen u pousmání se nad pseudonymem a rozhodla jsem se pustit do její novinky s názvem Jestli chceš.

Jde o krátkou, sto čtyřiceti stránkovou prózu. Hlavní hrdiny Roara a Vejmandovou svede dohromady náhoda. Oba si jdou zaběhat a oba se ztratí. Při bloudění lesem a zoufalém hledání cesty ven narazí jeden na druhého. Smráká se a oba mají obavy z chladné noci v přírodě. Situace je donutí spojit síly dohromady. Zdánlivě banální začátek se vyvine až ve snahu přežít.

neděle 22. května 2016

Sítě



Po dlouhé době jsem se pustila do čtení knih českých autorů. Jako začátek jsem si vybrala poměrně novou knihu Sítě od Petry Dvořákové. Nemohla jsem udělat lepší volbu!

Sítě jsou knihou, která obsahuje tři zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jde o příběhy tří naprosto odlišných žen, které však jedno spojuje. A to jejich nízké sebevědomí, které je následně ovlivňuje v mezilidských vztazích.

Přečteno za duben 2016

neděle 1. května 2016

Přečteno za březen 2016

Knižní přírůstky březen 2016

pondělí 18. dubna 2016

Spálená obloha


Kdo mne sledujete už delší dobu, víte, že mám ráda psychothrillery. Občas jsem zklamaná, ale převažuje nadšení. Jak ale v těchto měřítkách popsat knihu Spálená obloha? Jde totiž o tak napínavé a skvěle napsané dílo, že ani nevím, jak nadšení co nejlépe přenést do těchto řádků.

Rachel jde se svým synem Benem na procházku k dětskému hřišti. Ben se tak těší na houpačky, že Rachel přemluví, že trefí sám a už je dost velký na to, aby šel napřed. Rachel chce svému synovi dopřát trochu volnosti, a proto se rozhodne ho napřed pustit. Když však dojde na hřiště, Ben tam není.

pondělí 4. dubna 2016

Jsou světla, která nevidíme



Werner je velice inteligentní dítě. Jenže bohužel vyrůstá ve 30. letech 20. století se svojí sestrou v sirotčinci v německém hornickém městě. Pravděpodobně ho bude čekat budoucnost v manuálního pracovníka v dole, i když jde o mimořádně zvídavého a inteligentního chlapce. Wernerův život se však znenadání změní. Podaří se mu dostat na elitní školu pro Hitlerjugend. Když po několika letech nastoupí do Wehrmachtu, stane se odborníkem na vyhledávání radiových vysílaček odbojářů po celé Evropě.

Marie-Laure už jako dítě oslepne. Se svým otcem, klíčníkem v muzeu, žije v Paříži. Díky otcově lásce i díky jeho práci má Marie-Laure velmi podnětné a krásné dětství. Vzhledem k tomu, že však vypuká válka a Němci obsazují Francii, odchází s otcem z Paříže do malého města. V tu chvíli dívka vůbec netuší, že odchod z domova není tou nejtěžší zkouškou v jejím životě.

středa 30. března 2016

Dívka, která si říkala Tuesday



Tuesday je útlá mladá holka, která žije na okraji společnosti. Téměř neviditelná se zkušeně pohybuje po Londýně. Nikdo by o ní ani nevěděl, kdyby se nerozhodla udeřit. Tuesday se rozhodne posvítit si na část místního podsvětí. Zatímco jejich oběti skončí po znásilnění doma v ústraní s naprostým odporem k vlastnímu tělu, útočníci se chlubí svými kořistmi prostřednictvím videí na internetu. Znásilnění, prodej drog, obchod s lidmi. Nejen to má pod palcem místní gang. A na každého z nich dovede Tuesday vyzrát, každého umí zlikvidovat. Protože je pro násilníky jen malá hubená holka, nestačí se divit, když Tuesday udeří. Její inteligence v kombinaci se zručností a IT schopnostmi ji zaručí naprostou převahu nad tupými hulváty, kteří mají jen tu sílu.

Přečteno za únor 2016

Knižní přírůstky únor 2016

středa 23. března 2016

Matkou ze dne na den



Před několika měsíci jsem od populární britské autorky Rowan Coleman četla knihu Není co ztratit (recenzi naleznete zde). Vzhledem k tomu, že jsem z té knihy byla nadšená a považuji ji za prototyp dokonalé oddechovky, která potěší i náročnějšího čtenáře, byla jsem nadšená ze zprávy, že od Coleman vyjde další kniha. Na titul Matkou ze dne na den jsem se těšila a měla jsem od něj obrovská očekávání.

neděle 13. března 2016

Mendelův trpaslík



Jsou knihy, na které se mi recenze píší stěží. Mendelův trpaslík od mého oblíbeného autora Simona Mawera (moje jásání nad jeho dílem Skleněný pokoj jste mohli číst zde) je jednou z nich. Je to tak skvělá kniha, že se mi jen chce jásat a dokola opakovat – tohle musíte číst. No, je jasné, že tohle Vám ode mne stačit nebude, tak jdeme na to :)

Přečteno za leden 2016

Knižní přírůstky leden 2016

neděle 21. února 2016

Na zabití



Ted je úspěšný a bohatý podnikatel, který má krásnou manželku. V tom je ale ten problém. Ted zjistí, že ho manželka Miranda podvádí. Navíc se k němu chová, jakoby se nic nedělo, bez jakékoliv změny chování. Proto by Ted Mirandu nejradši zabil. Se svým nápadem se po pár skleničkách v letištním baru svěří neznámé ženě Lily. Ta se Tedovy touhy zabít manželku nezalekne. Naopak. V jeho nápadu ho během letu z Londýna do Bostonu podpoří a začne vymýšlet podrobný plán celé akce.

Přečteno za prosinec 2015

úterý 2. února 2016

Pod kůží


Nedávno jsem si uvědomila, že jsem už dlouho nepřečetla žádný psychothriller. Proto jsem se pustila do novinky z nakladatelství Paseka – knihy Pod kůží. Knížka mne upoutala už svou skvělou a zapamatovatelnou obálkou a následně jsem zjistila, že neméně skvělý je i její obsah.

čtvrtek 28. ledna 2016

Knižní přírůstky prosinec 2015

neděle 24. ledna 2016

Odpusťte mi, váš Leonard



Na knihu Odpusťte mi, váš Leonard jsem se dlouho těšila. Příběh kluka, který se rozhodne na svoje narozeniny zastřelit bývalého nejlepšího kamaráda, rozloučit se s lidmi, na kterých mu záleží a následně spáchat sebevraždu, mi přišel zajímavý. Provedení však hodně pokulhávalo.

pondělí 4. ledna 2016

Pamatuji si vás všechny



Když jsem zjistila, že u nás vyjde další kniha populární islandské autorky krimirománů – Yrsy Sigurdardóttir, musela jsem ji mít. O této autorce jsem slyšela samou chválu, všude se to hemžilo označeními stylu „královna severské krimi“, takže jsem čekala výbornou severskou detektivku. Když mi kniha přišla, následovalo překvapení. Podle anotace by mělo jít o něco trochu jiného, než je klasický krimiromán.

Po mírném šoku, co mne to vlastně čeká, ale nastalo nadšení. Kniha je opravdu spíše mixem thrilleru a duchařiny, než detektivkou. Nikdy bych si nemyslela, že by mne taková kniha mohla bavit. Knihy, kde se to hemží záhadami a nevysvětlitelnými jevy, jsem nikdy nevyhledávala. Po přečtení Pamatuji si vás všechny měním názor.

Přečteno za listopad 2015