Čas žen

Mým dlouhodobě nejoblíbenějším tématem či linií, kterou ráda sleduji, je příběh běžného člověka na pozadí těžkého či zajímavého období dějin. Stejným případem je i kniha Čas žen ruské autorky Jeleny Čižovové.

Většina příběhu se odehrává v Leningradě v 50. letech, a to v malém komunálním bytě. Při tehdejší sociální situaci bylo pro většinu lidí úspěchem, když nemuseli bydlet na ubytovně podniku, ve kterém pracovali, ale že jim byl přidělen pokoj v komunálním, tedy sdíleném bytě. Stejné štěstí potká i svobodnou matku Toňku. Podnik ji přidělil pokoj v komunálce, kde žijí i tři důchodkyně – Glikerie, Ariadna a Jevdokie. Každá ze tří starších žen pochází z naprosto odlišného sociálního prostředí, ale současná situace je přivedla do jednoho bytu.

Nejlepší knihy roku 2015 / 1. část

Přečteno za květen 2016

Sojčák

Nečtu komiksy. Vůbec. Ale když jsem poprvé viděla knihu Sojčák, věděla jsem, že ji musím mít. Tohle je totiž něco víc, než komiks.

Čekala jsem krásné ilustrace. Ale přišlo ještě něco navíc. Příběh ptáčka Sojčáka, který se svoji maminkou žije ve velkém domě, izolovaný od světa. Příběh, který ve mne zanechal velký dojem a nečekaně i spoustu emocí. 

Vypravěčka

U některých knih přemýšlím, že bych zrušila své hodnocení na škále jedna až pět hvězdiček, protože jde o knihy tak skvělé a výjimečné, že jim nutně potřebuji dát hvězdiček šest. Stejným případem je i Vypravěčka.

Vůbec nechápu, že jsem se k této knize dostala až teď. Zatímco se všichni nad Vypravěčkou rozplývali asi před rokem a půl, já jí míjela. Po jejím přečtení však mám však pocit, že nutně potřebuji všechny knihy od Jodi Picoult.

Knižní přírůstky květen 2016